Dost bylo gauče
Dost bylo gauče!
Výstavy, cvičák, procházky a gauč…..někomu to stačí a pro jiného je to málo.
Výstavy byly naše hlavní aktivita a nám to stačilo. Byli jsme nováčky a stále bylo co se učit. Bylo potřeba, aby se Gilča naučila správný výstavní postoj. Běhat v kruhu, ukazovat zuby, nechat na sebe sahat a spoustu jiného, co je potřeba abychom vítězili. Pilně jsme trénovali a učili se. Gilly byla stále šikovnější, výstavy jí bavily, a pokud jsem jí to v kruhu nezkazil já, výborně uměla prodat co se v tréninku naučila. Dařilo se nám a sbírali jsme jeden pohár za druhým. Najednou jsem ale měl pocit, že se nudíme a je potřeba si najít ještě jinou zábavu.
Gaučing jde nám oběma a Gilly je v tom opravdu mistr, ale není to nejlepší způsob jak zahnat nudu.
Výcvik mi pro nás přišel jako to nejlepší. Gilly určitě potřebuje pevnou ruku a tak bylo rozhodnuto. Dokonce jsem objevil cvičák ve vedlejší vesnici. Mám mnohaleté zkušenosti se sportovní kynologií a připadalo mi úplně snadné připravit ji na služební zkoušky. Výcvik tam probíhá stejně jako v dobách Svazarmu. Takže klasické škubání vodítkem….., neustálé sahání na psa……, jeho rovnání a snaha nastolit jednoduchou rovnici – „Já jsem pán a ty pes = já budu poroučet a ty poslouchat. Po čase mi ale došlo, že rusáci nesnáší dril a je potřeba tomu výcvik přizpůsobit. Jinou cvičební metodu jsem neznal a ani mě nenapadlo, že dělám něco špatně. Cvičilo se takto dříve a spousta lidí tímto způsobem bude cvičit i nadále. Také já bych zůstal v této skupině, kdybych nepoznal Nikolu.
Nabízela focení psů a já její nabídku využil. S Gilčou jsem prováděl výcvik a Nikča nás fotila. Povídali jsme si a poprvé jsem slyšel o způsobu práce s klikrem. Vysvětlila mi, co je to „Pozitivní metoda výcviku“. Zaujalo mě to a příště mi přinesla knížku „Klikrtrénink pro vašeho psa“, kde jsem poznal, že to jde i jinak. Předvedla mi, jak cvičí ona se svou fenkou Ori (AUO). Bylo to úžasné, souhra obou, radost ze cvičení….., byl jsem nadšený. A to byl první krok ke změnám. Přestal jsem s výcvikem a začal pracovat pod jejím vedením formou klikrtréninku. Šlo to pomalu, propadal jsem panice, vztekal jsem se, jak jsem neschopný a občas jsem to chtěl vzdát. Jedna chyba za druhou a většinou jsem je dělal já (jak se říká “starého psa novým kouskům nenaučíš“). Potom se to najednou zlomilo, dostavil se první úspěch a další…… a další. Krůček za krůčkem a ono to funguje. Pes opravdu může být partner, člen týmu, který umí přemýšlet.
KLIKR: je malá plastová krabička, která v sobě ukrývá kovový plíšek. Při jeho zmáčknutí vydá jasný signál – KLIK.
KLIKRTRÉNINK: je velice jemná metoda tréninku zvířat. Takto může být trénováno malé štěně, stejně jako desetiletá kočka. Zvuk, který klikr vytváří, slouží jako označovač (marker), který zvířeti říká: "Toto je správné chování, teď za to dostaneš odměnu." Výcvik pomocí klikru tedy spočívá na základně podmíněného reflexu klik = odměna. Podobný význam může mít třeba i slovo "Dobře", ale výhodou klikru je, že zní pokaždé stejně, neodráží se na něm vaše emoce a není možné jej zaměnit s jiným zvukem. Význam klikru se zvíře může naučit velmi rychle a brzy se snaží přijít na to, jak přimět trenéra, aby kliknul. Základní rozdíl oproti běžným metodám je ten, že se nepoužívají žádné tresty! Tedy ani slovní. Lze použít pouze negativní trest - psovi odebereme něco příjemného, například mu vezmeme naši pozornost či pamlsek. I tyto tresty by se měly používat co nejméně a raději se snažit na psa působit pozitivně. www.nejlevnejsi-knihy.cz/kniha/klikrtrenink.html
Klikrtrénink není souboj o to, zda je chytřejší pán nebo pes. Je to společná hra, ve které jsou buď dva vítězové, nebo žádný!
Jak cvičíme s klikrem:
Každý cvik si rozdělím na několik etap a nejprve cvičím v co nejvíce klidném prostředí. Ve chvíli kdy mi Gilča tento cvik provádí správně, ztížím jí podmínky, např. štěkající pes……, nějací lidí okolo……, auta… atd. Pracuji zatím bez povelů. V žádném případě na psa nesahám, nemluvím na něj…., nechám ho ať přemýšlí. Vše je logické a snadné, i když na první pohled to působí složitě a nesmyslně. Pomocí klikru jsem učil Gilču třeba otočky. Jako target jsem používal třeba velikou knížku. Položil jsem jí na zem a ve chvíli kdy Gilča o ní projevila zájem, nejprve třeba jen pohled jsem kliknul a odměnil. Další pohled, další kliknutí a odměna. Pár pokusů a Gilly si k targetu čichla a zase klik. Pochopila, že pokud se bude zajímat o knížku, bude dostávat pamlsky. Dotyk čumákem na knížku…klik… - …odměna. Několik správných pokusů a pak najednou nekliknu. Gilča na mě koukala a nevěděla co se děje. Dloubala čumákem do knihy a nic. Pak na knížku hrábla packou a já kliknul. A za chvíli Gilly už bezchybně pokládala na knihu tlapku. Po nějaké době opět kliknutí nepřichází a ona začíná přemýšlet a zkouší to. Dá jednu packu a nic, tak k ní přiřadí druhou a následuje klik a odměna, jackpot (to je víc pamlsků za sebou). Jen je potřeba klikat absolutně přesně, což mi dělalo veliké problémy a musel jsem to hodně trénovat. Častá otázka je: jak Gilča může vědět, co po ní chci aby provedla? Neví to, zkouší mi nabízet, co už umí. Třeba si lehne, já kliknu a ona ví, že si má lehat a bude to dělat. Povel zařadím, až cvik perfektně umí. Zkuste se podívat na internetu, je tam nekonečně mnoho informací.
Gilču to moc baví a je úplně nadšená. I vašeho rusáka by to bavilo. Zkuste mu dát šanci, aby ukázal, jak umí přemýšlet a rád se učí.
Hra s klikrem je fajn, ale chtěl jsem tomu dát nějaký cíl a tím se stala Obedience (OB). Nejprve si s Gilčou zkusíme udělat OB-Z (začátečnická třída). Následují OB1…OB2…OB3, ale to je zatím úplně mimo naše sny. Tento sport již velmi úspěšně provozují paní Alena Lásková se svou rusandou Karčou a vždy budí zaslouženou pozornost. U nás je to pravděpodobně první Ruský černý teriér v OB. Obě jsou pro nás velikou motivací a současně je to výzva…… být alespoň stejně dobří. Výcvik je už náročnější než hra s klikrem, a proto je dobré účastnit se výcvikových seminářů, soustředění a různých akcí. Vždy je vedou zkušení lektoři, kteří umí poradit a pomoci s problémem. Vidí drobné chyby, které tým (člověk+pes) nevidí a z malých chyb je potom obrovský problém. Například… já při nácviku chůze u nohy bezmyšlenkovitě odměňoval pravou rukou a ejhle, on se problém objevil a veliký! Gilča se začala natáčet celá proti mně. Byl jsem nešťastný a nechápal jsem důvod, proč to dělá. Zkušená Nikola mi to vysvětlila a pomohla příčinu odstranit. Stačilo odměnu dávat z levé ruky směrem přes hlavu a Gilly byla jako přibitá vedle mé nohy. Jak snadné, když tomu člověk rozumí. Je fantastické sledovat, jak se ta moje holka snaží správně pracovat, jak o tom přemýšlí a s každým dalším cvičením se zlepšuje.
OBEDIENCE: v překladu “poslušnost“. Vznikla v Anglii jako sport nenáročný na prostory a technické vybavení, zároveň ale divácky atraktivní, aby bylo možné ukázat lidem na výstavách i něco jiného než pouze exteriér psů. První závod obedience se konal roku 1949 v Londýně a již v roku 1950 se závodilo na Cruftově výstavě. Je to víc než jen obyčejná poslušnost, je to sport, který vyžaduje přemýšlení. Značná část úloh při obedienci zahrnuje chůzi u nohy. Jenže není to jen tak. Dokonalá chůze u nohy vyžaduje mnoho let tréninku a stále je co pilovat. Velkou roli hraje také ovládání psa na vzdálenost, aportování a kontrola pozic „Sedni“, „Lehni“, „Vstaň“ na dálku. Tady nejde o to, aby pes slepě a bez duše následoval psovoda, ale je zde důležitá souhra psa a psovoda, žádoucí je radostný a kontaktní projev psa s co největší přesností provedení cviku. Pes musí být maximálně soustředěný na psovoda, aby správně chápal, co se po něm chce. Nejde o to, aby se automaticky naučil několik cviků, ale o to, aby tyto cviky pochopil, a to tím způsobem, že mu vysvětlíme, co po něm chceme. Proto při výcviku obedience je nutné trénovat postupně, dopřát psovi čas, aby vše pochopil a aby to i „strávil“. Cvičí se bez vodítka, u vyšších kategorií dokonce bez obojku, takže pes skutečně cvičí, protože chce a práce s psovodem je mu příjemná. Krásné na této kynologické disciplíně je i to, že se jí může věnovat každý pes, nezáleží na jeho stáří ani plemenu. Vhodná je i pro psy s onemocněním kloubů, protože nepředstavuje, kromě skoku přes překážku, žádnou mimořádnou zátěž. Práce ale být zábavou, to by mělo vždy zůstat tím nejdůležitějším hlediskem. www.obedience.cz
Hlavně pozitivně:
Důležité je, aby cvičení psa stále zajímalo a ukončit trénink dřív, než ho to přestane bavit. Stále cvičit pozitivně, odměňovat (ani vy nepracujete v zaměstnání zadarmo), hodně chválit, hrát si a posilovat to dobré co pes dělá. Něco nám jde velmi rychle, s něčím jsou trochu starosti. Nás trochu zlobí aport. Klidně ji za dva dny naučím držet v tlamě předpisově jakýkoliv předmět, ale násilnou formou, kterou už nikdy nechci používat. S pozitivní metodou nám to bude trvat týden, dva, tři…., ale Gilly bude vědět, proč aport drží. Pochopí to. Bude to dělat dobrovolně, s radostí a proto, že to děláme spolu. Určitě se najde spousta psovodů, co řeknou „to je blbost“, že je to všechno jen cvik a trénink. Dokud to nezkusíte, neuvěříte!
Cvičit obedience, jezdit na výstavy, by nám možná, co se aktivit týká, stačilo a zbytek času bychom mohli trávit na gauči. To bych ale nesměl narazit na Canicross. Za mlada jsem běhával a necítím se tak starý, abych to nezkusil. Stále mám chuť učit se něco nového, dávat si nějaké cíle a překonávat je. Běhat chceme hlavně pro radost, ale určitě si zkusíme nějaký závod. Jde o tu atmosféru a chuť soutěžit. Vím, že nemáme na to, abychom spolu sbírali medaile, ale stačí, že si nás všimnou a budou nám třeba fandit. Rusáků tolik na závodech nebýváJ.
Hlavně je to ale zase další společný čas trávený s Gilly. V létě si chci pořídit koloběžku a zkusit i scooter. Nyní cvičím s Gilčou zvýšení kondice a nácvik v tahu pomocí řetězů. Zatím tahá 2 kusy, které mají dohromady 6 kg. Běháme se zátěží většinou kolem 500 metrů. Po čase se prodlouží vzdálenost a časem i zátěž až maximálně na 1/3 váhy psa. Jako zátěž se také používá pneumatika, ale ta může odskakovat a různě se zachytávat. Řetězy jsou klidnější v tahu a rachot učí Gilču, aby se nebála různých zvuků za sebou nebo se dokonce neplašila. V závodě za ní může někdo upadnout s kolem či koloběžkou a ona na to bude připravená. Jako další trénujeme běh, kde jsme již spojeni šňůrou. Nejdříve běhám vedle Gilči a postupně se přesouvám za ni.
CANICROSS: běh se psem, kdy je pes v postroji připoután speciální šňůrou s amortizérem k opasku nebo sedáku psovoda. Jestliže to psa baví a umí táhnout a pokud psovod je fyzicky zdatný, potom je rychlost takového běhu velmi vysoká. Je to úžasný způsob, jak udržovat sebe a psa v kondici. Běhá se v terénu, betonový nebo asfaltový povrh není pro psy vhodný. Pes potřebuje umět základní povely, aby byl schopný zpomalit, zrychlit, odbočit a zastavit. Canicross se řadí do kategorie sprint. Pod pojmem sprint si představíme 60 či 100 m, možná i 400 m, ale tady to znamená dva dny po sobě 2-7 km (nejčastěji to bývá cca 5 km po oba dny stejně).
Bikejöring (kolo+pes) scooterjöring (koloběžka+pes) skijöring (běžky+pes) www.canicross.cz
DOGTREKKING: neboli orientační pochod se psem je v Česku jedním z nejmladších odvětví pejskařských aktivit. Je extrémním kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Psovod je se psem při dogtrekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu nebo vede psa pouze na vodítku, lze střídat obě varianty. V žádném případě není možno jít se psem "na volno", ani krátkodobě. Účastníci si nesou vše potřebné s sebou.... (bivakovací potřeby, jídlo a pití pro sebe a psa a spoustu jiné povinné výbavy). Dogtrekkingové akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Jsou buď etapové (různé místo startu a cíle), nebo respektují pouze časový limit. www.dogtrekking.info
Na vlastní běh jsem vybavení koupil od Zero DC. Gilča má postroj SHORT (krátká verze), já si pořídil sedák Speedy a jsme spojeni s 2,5 m vodítkem s amortizérem (tlumí nárazy a chrání páteř běžce i psa). Nemá cenu se zmiňovat o kvalitní obuvi a oblečení, které je plně funkční na běh. Těžko lze běhat v holinách a vaťákuJ.
Super je mobilní aplikace Endomondo. Dovede zaznamenat celý průběh tréninku, trať, rychlost, čas, frekvenci……, nic si nemusím zapisovat a vím přesně, kde máme slabiny a kde jsme se třeba zlepšili.
Nechce to taky někdo zkusit? Není to o věku, ani o kondici….., jde hlavně o chuť to zkusit. Běhá se pro radost, chodí třeba trénovat i maminky s dětmi. Dělají něco pro své zdraví a jsou v přírodě se svými pejsky, kteří to ocení.
Stopy jsem s Gilčou dosud nedělal a protože se mi nikdy s předcházejícími psy moc nedařily, ani jsem se do nich nehrnul. Potom jsem ale dostal lehký šťouch, jestli nechci zkusit Mantrailing. Už jen to slovo mi dělalo problém vyslovit. Na internetu jsem našel, že jde o druh stopování a bylo mi jasné, že to není nic pro mě. Dělám toho s Gilly už dost, takže jsem si řekl „ to už stačí“. Musím chodit do práce a taky na baráčku je stále co dělat. Nehledě na to, že bych pomalu neviděl manželkuJ.
Ale znáte to „nikdy neříkej nikdy“….. Pořád mi ale nedalo spát proč to stopování má takový zvláštní název a čím je jiné než klasická stopa. Sedl jsem si k internetu, hledal a studoval. Náhle jsem zjistil, že mě to začíná zajímat víc a víc. Nakonec se z toho stala další výzva pro mě a Gilču. Pes pracuje s tím co má vrozené…. s čichem a to jí baví. Byl jsem přijat do skupiny, která se tomu věnuje v okolí Prahy. Ještě nebyl čas na první lekci, ale plánuji to na konec března. Moc se těším, až si to vyzkoušíme. Samozřejmě je v této skupině paní Lásková, která taky dělá šíleně moc aktivit Karčou. Opět Gilča nebude první rusák u nás, který se v této činnosti objeví J.
Špičkou v této činnosti je plemeno Bloodhound.
MANTRAILING: je metoda výcviku pachových prací. Takto vycvičení psi vyhledávají ztracené a pohřešované osoby na základě individuálního pachu jedince. Pohyb psa po stopě se může lišit od skutečné trasy, kudy hledaná osoba prošla. Pes musí sledovat stopu v každém prostoru, krajině, ve městě, v budovách, za různých povětrnostních podmínek a najít konkrétní hledanou osobu i z větší skupiny lidí. Nehraje při tom žádnou roli, zda hledaná osoba šla pěšky, jela na kole, na koni, kolečkových bruslích nebo byla nesena jinou osobou.
U Mantrailingu se pouze hodnotí, zda tým - pes/psovod hledanou osobu najde a přesně ji označí. Je lhostejné jak. Na stopě nehledá většinou žádné předměty. www.ibha.eu
Rád bych s Gilčou také absolvoval ZZO (zkouška základní ovladatelnosti). Nějak je na ní už připravená, ale udělat ji „nějak“ nám nestačí. Ke zkoušce se přihlásíme, až to bude perfektní. Takže trénovat a trénovat.
Samozřejmě se i nadále budeme věnovat výstavám, když se nám tak daří. Letos potřebujeme ještě 1x CAC a 1x CAC ČMKU, abychom získali titul Český šampión a Šampión ČMKU. K titulu Mezinárodní šampión nám chybí 2 x CACIB z cizích zemí, tak snad časem dáme i tohle. Například pomocí klikru nyní trénujeme ukazování zubů a zatím to vypadá velmi dobře. Doufám, že paní Lásková, i přes velké množství aktivit se psy, si najde čas a stále bude Gilču tak nádherně stříhat. Naše úspěchy jsou i její zásluha.
Všechno co s Gilčou děláme jí moc baví, je natěšená a umí rozlišovat, co jdeme dělat. Stačí si vzít klikr do ruky a už se snaží mi sama nabízet, co umí. Navlékám jí postroje, a ona už skáče jako koza, protože ví, že jdeme běhat. Když vezmu vodítko, jde jen na procházku a v klidu si čuchá. Čím víc aktivit s ní dělám, tak tím je šikovnější a je vidět jak si to užívá. Každou činnost co spolu děláme jí uzpůsobím tak, aby to byla schopná zvládnout. Nebudu jí tlačit do něčeho, čím bych jí nějak ubližoval. Nejdříve si nastuduji, o jakou aktivitu jde a zjistím co se jak se dělá. Na veterině se zeptám, zda toho je zdravotně schopná. Informuji se u zkušenějších, jak začínali a čeho se mám vyvarovat. Pak si vždy vytvořím na papíru nějaký plán co a jak by mělo být a podle toho se alespoň v začátcích řídím.
Mohli bychom se s Gilčou rozvalit na gauči a přiznávám, že já i Gilča občas rádi lenošíme. Je to ale nuda. Nevěnovat se tomu všemu, nepoznali bychom spousty úžasných lidiček, zapálených proto co dělají. Neměli bychom tolik zážitků, ani by nebyla taková sranda.
Já a Gilly chceme něco podnikat, užívat si společný čas a proto jsme řekli:
„Dost bylo gauče !!!“ J
Pro vás k inspiracia úvaze sestavil a napsal: Petr Hájek
Použité zdroje:
www.muj-pes.cz, www.klikr.weebly.com, www.canicross.cz, www.dogtrekking.info, www.ibha.eu