Vítejte na osobní stránce Gilly Kettfar

   Rozvážnost a odvahu po rotvajlerovi,
                    inteligenci a hbitost po knírači,
                    hravost a temperament po erdelteriérovi,
                    eleganci a učenlivost po pudlovi,
                    dobrosrdečnost a něhu po novofundlanďanovi,

               to vše v sobě spojil   RUSKÝ ČERNÝ TERIÉR

     Jmenuji  se Gilly Kettfar a narodila jsem se 18.11.2011 v Brně u paní chovatelky Marcely Havlíčkové. Po narození jsem dostala růžovou stužku, moc mi slušela a sluší stále (můj páníček mi taky koupil krásný růžový obojek i sponky).  Dováděla jsem se sourozenci, rostla a učila se spoustu věcí od mámy. Jednoho dne přijeli nějací lidé až z čech…líbili se mi a já jim taky…..moc, to jsem hned poznalaJ. Nakonec si mě páníček posadil v autě na klín, drbal mě a už jsme jeli do mého nového domova. Cestou jsem několikrát páníčka pozvracela a slintala jsem, ale on se na mě vůbec nezlobil, jen se celou dobu usmíval. V domečku to bylo móóóc pěkné a byly tam i kočky...Dodo, Pinďa a Konie…super:-).

Páníček i panička mě pořád hladili, mazlili, rozmazlovali, a to se mi tůze líbilo.

     Tak jsem rostla a užívala si krásný psí život…..chodila na procházky a poznávala okolí. Kočky mě učily lovit myšky a to je bezva zábava, ale moji lidé proto neměli pochopení…..prý je to fuj. Taky jsem na zahradě lovila ježka, ale není s ním žádná sranda a pícháL.

Páníček se mnou začal cvičit….prý „sedni, lehni…ke mně“ a podobné povely. To mě baví a jde mi to. Taky mě začal připravovat na výstavy, jak se mám prý předvádět a to já ráda.

     Jednoho dne mě naložili do auta a jeli jsme na stříhání k mé hodné kadeřnici, paní Láskové. Jsem předvedla co dovedu….já jim dám „prý ostříháme ouška strojkem“. Lezla jsem páníčkovi až na hlavu….no co, byla jsem ještě malá a hloupá holka. Ted už krásně držím a domů vždy jedu jako fešanda.

     A jelo se na mou první výstavu, tam bylo pejsků. Já jsem potom běhala v nějakém kruhu, a prý jsem byla šikovná a krásná…..říkala paní rozhodčí a páníček se jen rozplývalJ. Cestou domu jsme se zastavili u jedné paní a ta měla malé pejsky. Má panička se s jedním mazlila a nakonec už seděl v našem autě. Prý je to paničky mazlíček, ale já vím že jsem ho dostala já za tu výstavuJ. Jmenuje se Cyril a je to český teriér……to je fajn, už jsme dva teriéři. Krásně se s ním blbne a když je menší, tak si na něj mohu dovolovat a zlobit ho. Jak ale rostl, naučil  se bránit a často teď prohání on mě. Dost se kočkujeme….., jak se tak mezi námi psy říká,…..až chlupy lítají. Když ale nejsme nějakou dobu spolu, tak se nám po sobě moc stýská.

Pokud někdo drbe jen mě, Cyril děsně žárlí a dělá divadlo……musím se ale přiznat, že já jsem stejně žárlivá. Skáču, štěkám, kňourám a tahám lidi za ruku aby drbali víc měJ ……..panička mi pak ze srandy říká že jsem „ nanda žárlivá“.

     To je zatím asi všechno co jsem dosud prožila, ale móóóc mě toho ještě čeká……..další výstavy, trénovat nové povely na cvičáku, spousty procházek…..výlety a společné dovolené. Jednou taky pojedeme k moři….sice nevím co to je, ale bude tam Cyrilek a moji lidé…… a to je prima.

      Moji lidé mě milují a já miluji je.